Národem opěvovaný, náš zlatý Kája Gottů, nevinně vzhlížející starší muž, kterým se naše vlast může chlubiti i v zahraničí a měli bychom mu býti vděčný za to, co pro nás udělal. Tak se osoba Karla Gotta prezentuje ve všech médiích a lidé žasnou jak dokáže ve svém věku dělat to, co dělá a někteří se dokonce opovažují přirovnávat jej k samotnému Cohenovi. Pan zpěvák to bezesporu je, ale opravdu je to tak kladná postava? Ve skutečnosti je to totiž jeden ze signatářů anticharty, což by nebyl až takový problém, jelikož v té době režim zneužil spoustu umělců, ale Gott byl přímo jedním z hlavních představitelů, mluvčích a obhájců tehdejšího komunismu. Každoroční vítěz Zlatého slavíka je ve skutečnosti pouze člověk, který pro svůj profit prodá i vlastní hrdost, opravdu si zaslouží takovou pozornost a obdiv?
Jen kdyby někdo náhodou nevěděl, co je to anticharta, tak mu tento pojem osvětlím. Byla to kampaň významných osobností na poli kultury, která měla odsuzovat Chartu 77 na začátku roku 1977. Opravdu spousta umělců do podpisu byla natlačena nebo někteří ani nevěděli, co dokument představuje. Ne však v případě Karla Gotta, který se 4. února 1977 při sjezdu anticharty dokonce ujal slova u mikrofonu a pronesl takzvané prohlášení nazvané „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“.
V roce 2001 v rozhovoru pro MF Gott uvedl:
„Já jsem konkrétně přímo nesloužil ani jednomu režimu. Jestliže jsem někomu posloužil, tak spíš tomu, že jsem podepsal Dva tisíce slov. A u takzvané Anticharty, to jsme skočili na špek, zneužili nás, o tom jsem vyprávěl už mnohokrát. A to zase taková tragédie snad nebyla, já jsem nikdy nesloužil ani nezpíval za tyranů. Jestliže tady byla tyranie, tak začátkem padesátých let, a to jsem byl malý kluk.“
Na špek skočila určitě spousta lidí, ale proč se hlásil KG o slovo? A opravdu netušil oč jde, když ke konci řeči pronesl „ve jménu socialismu“? Byl jedním z hlavních představitelů anticharty, ale proč, když ho až k tak přehnané aktivitě nikdo nenutil? Angažovanosti zlatého slavíka v celé věci dává nový rozměr i pamětník Jan Šesták, který na svém blogu pro iDnes.cz uvádí, že antichartu měl na ÚV KSČ donést právě Karel Gott do rukou šéfa oddělení kultury Ústředního výboru Komunistické strany Československa Miroslava Müllera. K tomu všemu mu byl 3. května 1977 (pouhého čtvrt roku po podpisu a projevu) propůjčen titul zasloužilý umělec a krátce poté zpíval na padesátinách státníka Müllera, kterému měl dokument předávat. 30. dubna 1985 pak získal titul národní umělec. Nehledě nato, že v těchto letech pravidelně vyhrával cenu Zlatý slavík.
Karel Gott, „chlouba“ národa českého tedy pro svoji pozici byl schopen zaprodat i vlastní duši. Vím, že se mi to lehce říká a upřímně bych mu celou tuhle záležitost ani neměl tak za zlé, kdyby se k celé situaci po revoluci postavil jako chlap a veřejně se omluvil, jako někteří jeho kolegové. Bohužel se tak dosud nestalo a celou záležitost zametl pod koberec, jelikož je mu pohodlné sbírat slavíky jak na běžícím páse a hanebnou minulost neřešit. Když už jsme u těch slavíků, tak na závěr jedno video, kde v roce 1985 oznamuje, že se těchto cen bude účastnit už pouze jako divák. Jak to dopadlo, to víme všichni moc dobře.
